|
|
Distribuce vybraných léčiv mezi články potravního řetězce ve vodním prostředí
LEXOVÁ, Veronika
Tato bakalářská práce se zabývá výskytem léčiv ve vodních organismech. Léčiva se dostávají do recipientu s vyčištěnou odpadní vodou z ČOV. Nejvíce nacházená léčiva v povrchové vodě a vodních organismech patří do skupiny antibiotik, psychoaktivních látek, antihistaminik, analgetik a kardiovaskulárních léčiv. Byla sledována přítomnost 20 vybraných léčiv na 10 lokalitách českých řek v několika typech matric. Léčiva byla zkoumána v juvenilních rybách, plasmě a svalu dospělých ryb jelců tlouště (Squalius cephalus), slávičce mnohotvárné (Dreissena polymorpha) a v bentických organismech. Z výsledků vyplývá, že nejvyšší koncentrace byly nalezeny v bentických organismech a slávičce mnohotvárné. Nejvyšší počet léčiv byl nalezen v bentických organismech, celkem 18 z 20, z toho 3 léčiva byla nalezená na všech lokalitách. Nejnižší počet léčiv byl nalezen ve svalu a plasmě dospělých ryb. Mezi nejvíce znečištěné lokality patří Bílina Ústí nad Labem a Svratka Židlochovice. Tyto řeky mají malý průtok a vypouštěné odpadní vody se méně naředí a koncentrace léčiv ve vodních organismech je vyšší.
|
|
|
Vliv vybraných kardiovaskulárních léčiv nalézaných ve vodním prostředí na ryby
STEINBACH, Christoph Antonius
Kardiovaskulární léčiva patří v České republice k nejvíce předepisovaným. V důsledku jejich vysoké spotřeby jsou jejich rezidua často detekována v odpadních a povrchových vodách. Verapamil, diltiazem a atenolol jsou významnými zástupci kardiovaskulárních léčiv, proto jsem se ve své dizertační práci zaměřil na studium jejich akutních i subchronických účinků na ryby, především na schopnost jejich kumulace v těle ryb, metabolizmus a biologický poločas. S cílem zlepšit metodiku posuzování histopatologických změn rybího srdce jsem vypracoval jednotný protokol pro kvantitativní hodnocení výsledků histologického vyšetření srdeční komory a koronárních cév, včetně výpočtu srdečního indexu. Kvalitní a systematická vyšetření histopatologických změn srdce jsou velmi důležitá, neboť srdce přestavuje jeden z cílů působení kardiovaskulárních léčiv a dalších chemických látek. Verapamil, diltiazem a atenolol vyvolaly při expozici ryb vysokým koncentracím těchto látek změny, které jsou známy jako terapeutické a vedlejší účinky u lidí. Akutní expozice embryí a larev kapra obecného verapamilu v koncentraci, v níž se vyskytuje v krevní plazmě lidí léčených touto látkou, vyvolala u pokusných organizmů snížení tepové frekvence srdce. Akutní i chronická expozice kaprů této látce u nich navíc způsobila periferní otok a tvorbu krvácenin v trávicím traktu. U pstruhů duhových exponovaných diltiazemu bylo při histopatologickém vyšetření zjištěno rozšíření srdečních a jaterních cév. To znamená, že i tento prostředek má obdobný farmakologický účinek na ryby jako na lidi. Také subchronická expozice pstruha duhového atenololu v koncentraci, v níž se vyskytuje v krevní plazmě lidí léčených touto látkou, vyvolala histopatologické změny kardiovaskulárního systému. Verapamil, diltiazem a atenolol můžeme klasifikovat jako látky s malou schopností biokoncentrace v rybách. Biokoncentrační faktor (BCF) verapamilu v homogenátech celého kapřího těla se pohyboval v rozmezí od 6,6 do 16,6. BCF diltiazemu v tkáních pstruha byl také relativně nízký (0,5 - 194), přičemž nejvyšší hodnota BCF byla prokázána u ledvin a v dalších tkáních klesala v následujícím pořadí: játra > svalovina > krevní plazma. BCF atenololu v tkáních pstruha duhového byl z testovaných látek nejnižší a pohyboval se v rozmezí 0,002 - 0,27. Nevyšší hodnoty BFC byly zjištěny v játrech, následovaly ledviny a nejnižší ve svalovině. V plasmě byla koncentrace atenololu pod mezí kvantifikace. Verapamil vykazoval delší biologický poločas u ryb (10,6 dne) než u lidí, což indikuje nízkou rychlost biotransformace anebo eliminace verapamilu u ryb. Odhadovaný biologický poločas diltiazemu v játrech (1,5 hodiny) a v ledvinách (6,2 hodiny) byl řádově shodný s hodnotou zjištěnou v krevní plazmě lidí. Biologický poločas atenololu u pstruha studován nebyl, neboť u této látky byla prokázána velmi nízká schopnost biokoncentrace. U ryb exponovaných diltiazemu bylo pomocí kapalinové chromatografie s hmotnostní detekcí s vysokým rozlišením (LC/HRMS) identifikováno osm metabolitů této látky se 17 různými izoformami. Bylo zjištěno, že diltiazem v rybách podléhá biotransformaci zahrnující demethylaci, deacetylaci a hydroxylaci, což potvrzuje, že diltiazem byl v rybách metabolizován podobným způsobem jako v lidském těle, tedy převážně demethylací a deacetylací. Na druhou stranu, hydroxylace, která se na biotransformaci podílela v nejmenší míře, se jeví jako druhově specifická. Při studiu vlivu verapamilu na raná vývojová stádia kapra obecného, která byla vystavena environmentálně relevantním koncentracím tohoto léčiva, po dobu jednoho měsíce, nebyly u pokusných organismů prokázány žádné negativní účinky. Ale u pstruha duhového, který byl vystaven po dobu 42 dnů atenololu a diltiazemu v koncentracích, které jsou detekovány v životním prostředí, byly zjištěny některé fyziologické změny. V případě atenololu se jednalo o změny hematologických a biochemických ukazatelů v krvi a u diltiazemu o změny v aktivitě antioxidačních enzymů v j
|
|
|
Výskyt beta-blokátorů a blokátorů kalciových kanálů ve vodním prostředí a jejich vliv na ryby
BERANOVÁ, Petra
Cílem práce bylo poskytnout přehled o distribuci beta-blokátorů a blokátorů kalciových kanálů, jejich výskytu ve vodním prostředí a vlivu na ryby. Analýzou dat získaných z webových stránek Státního ústavu pro kontrolu léčiv, provedenou v programu Excel bylo zjištěno, že v roce 2011 bylo v České republice distribuováno 53 643 kg beta-blokátorů a 24 472 kg blokátorů kalciových kanálů. Z beta-blokátorů dosahovaly největšího objemu distribuce účinné látky metoprolol, acebutolol a atenolol, z blokátorů kalciových kanálů to byl verapamil, amlodipin a diltiazem. Tato léčiva patří i ve světě k nejvíce prodávaným a lze je najít v povrchových vodách v České republice i po celém světě v koncentracích dosahujících desítek až stovek ng.l-1 Důvodem je nízká úroveň odstraňování beta-blokátorů a blokátorů kalciových kanálů na čistírnách odpadních vod, která se pohybuje od 11 do 76 %. Testy toxicity s metoprololem, propranololem, atenololem verapamilem a diltiazemem provedené na rybách prokázaly vliv těchto látek např. na snížení plodnosti, líhnivosti nebo srdečního tepu. Pozorovány byly také různé histopatologické změny na játrech a srdci, nebo malformace u raných vývojových stádií ryb. Nejnižší koncentrace testovaných látek, při kterých byly tyto účinky pozorovány, se pohybovaly převážně řádově v g.l-1 nebo mg.l-1, tzn. v koncentracích, které se běžně v povrchových vodách nevyskytují. Některé efekty byly ale pozorovány i při environmentálních koncentracích. Z důvodu dlouhodobého působení na organismus mohou beta-blokátory a blokátory kalciových kanálů představovat hrozbu pro vodní ekosystémy. Řešením může být zlepšení mechanismu odstraňování farmak na čistírnách odpadních vod.
|
host ::
RSS.